Argentina: finance na cestách po bankrotující zemi

Díky fintechu nás prý čeká bezhotovostní budoucnost, bankovky a mince ze světa pomalu zmizí. Vystačíme si jen s kartami a aplikacemi. Jenže to nemusí být nutně pravda. Stále totiž platí staré dobré, že Cash je King. A nejinak je tomu v rozvojových zemích a zejména pak v těch s ekonomickými problémy. To si lze ověřit například při cestě do Argentiny - země známé díky Evitě Perónové, delikátním hovězím steakům, neméně výborným červeným vínům a přírodním krásám v unikátní Patagonii. Je to nádherná země, jen bych si příště vezl víc hotovosti.

Jelikož tamní ekonomiku poslední dva roky opět trápí skokově oslabující peso a hyperinflace, tato kombinace skýtá pro návštěvníky nejedno překvapení. A není se co divit. Jestliže předloni měl americký dolar hodnotu 30 argentinských pesos, loni to bylo již 60 ARS. Místní jsou již zvyklí, že ceny musí průběžně ověřovat a případně přepočítávat.

Mezi argentinské skvosty patří např. hory Hornocal neboli hory 14 barev (foto v úvodu článku) a vodopády Iguazú.

Přestože bankrot v Argentině visí takřka ve vzduchu, na první pohled nic není znát. Restaurace jsou stále plné a ulice v Buenos Aires nadále pulzují. V hlavním městě člověk krizi nemusí nutně pocítit, protože i drobní obchodníci jsou často vybaveni miniterminály pro přijímání platebních karet. Potud vše v pořádku. O mnoho horší může být situace kdekoliv jinde. Hotovost je totiž nutnost. Zejména pro nezávislé cestovatele s báglem na zádech.

Nekonečné fronty na bankomaty

I v turisticky známých místech se totiž stává, že karty nepřijímají. A když už ano, často s nemalými přirážkami v řádu desítek procent. V oblíbené Saltě, která leží v blízkosti And, je zcela běžné, že tour s průvodcem po okolních zajímavostech vyjde na 1 500 ARS v hotovosti, případně 2 000 ARS kartou. Jenže aby to nebylo tak jednoduché, získat hotovost v zemi, kde jí je nedostatek, může být slušná výzva. Nejenže průměrný bankomat má denní limit pro výběr nastaven v průměru na 4 000 ARS (v přepočtu přibližně 1 520 Kč), ale ještě poměrně astronomické poplatky, které dosahují téměř 700 ARS za jeden výběr (tedy skoro 250 korun). Plus k tomu poplatek u české banky za výběr z bankomatu (u AirBank například 100 Kč za výběr). Revolut v prémiové službě umožňuje výběr v zahraničí do 9 000 Kč bez poplatku. Což je fajn, ale pro větší cesty nedostatečné.

Místní mi poradili, že nejmenší poplatky mají údajně pobočky společnosti Link. Ty si účtují za výběr „jen“ necelých 400 ARS (asi 150 Kč).

Situace s bankomaty je obecně hodně bizarní. Běžné je narazit na bankomaty zcela bez hotovosti, protože ji místní ten den již vybrali. Výjimečné nejsou ani fronty na bankomat o desítkách lidí. Asi nejdelší fronty byly v noci den po vánočních svátcích, kdy ve frontě na hotovost stálo minimálně 100 lidí. Nicméně místní asi mají za výběry zřejmě též vysoké poplatky, respektive za výběr z cizích bankomatů. Protože ve městech, kde je větší síť poboček a větší konkurence, byly fronty u některých bank dlouhé, u jiných minimální. Ale zažil jsem i situaci na vesnické benzínce, kde byl evidentně jediný bankomat v širokém okolí, tím pádem tam byla konstantní fronta 15 až 20 lidí, která se během dne průběžně doplňovala.

Western Union jako pošta

Zkrátka tak jako tak, než se vůbec vydáte na výlet do hor, jeskyní nebo solných plání, o peníze přicházíte. Po stížnosti do pléna v jednom z hostelů mi někdo poradí zkusit Western Union. Převod je jednoduchý a rychlý, poplatek minimální (jako nový zákazník jsem platil 4,90 EUR) a vybrat si mohu větší částky peněz. Jdu do toho, chci aspoň 15 000 ARS. Podle kurzu Revolutu zaplatím 5 700 Kč, ale transakce vyjde výrazně lépe, protože Western Union má konkrétně v Argentině kurzy lepší než banky a směnárny. Jen pro představu, transakce je konvertována přes Euro. Standardně 1 EUR je 66 ARS, ale Western Union nabízí dokonce 79 ARS. Takže nakonec za 15 000 ARS zaplatím jen 4 689 Kč. Což už je slušný rozdíl.

Vyhráno však nemám! Když nakráčím ráno do pobočky Western Union, paní na přepážce se mi omluví, že peníze mi vydat nemůže, protože žádné nemá! Musím prý počkat, až peníze budou. A to se stane, až někdo přijde zaplatit složenky. Western Union v Argentině funguje v tomto ohledu jako u nás pošta. Štěstí se na mě usmálo ještě týž den večer. Ne všichni ale mají takové štěstí - recepční v hostelu mi smutně říkala, že její matka na svoji platbu od syna pracujícího v Evropě čeká již několik dní…

Drahé cestování po Argentině

Zpátky k cestám. Úskalí Argentiny není nutně jen, co se hotovosti týče. Přestože rozvojové země bývají pomyslným rájem cestovatelů, protože v průměru bývají levné, cesta do Patagonie je příznačnou výjimkou z pravidla. Zejména co se vnitrostátní dopravy týče. Tamní letecké společnosti, byť označované za low cost, se zrovna nízkonákladově nechovají. Letenky pořízené na poslední chvíli šplhají na několikanásobky průměrných cen (a to nejen v high season, tedy kolem Vánoc a následujících letních prázdnin). Tak například trasa z Mendozy v centrální Argentině do El Calafete, odkud je možné se nejlépe dostat k ledovci Perito Moreno, je dlouhá přes dva tisíce kilometrů. Jednosměrné letenky na nejbližší dny se šplhají k cenám 250 až 400 dolarů, což jsou pro spoustu cestovatelů nedosažitelné ceny.

Pro nezávislé cestovatele se to však stává těžko řešitelnou situací, protože autobusy v Argentině nejsou opravdu výhodnou alternativou. Byť vás o tom místní pravděpodobně budou přesvědčovat. Jedinou jejich výhodou je fixní cena, nicméně ne zas až tak nízká, jak by se na rozvojovou zemi mohlo zdát. Například trasa z Buenos Aires k vodopádům Iguazú je dlouhá přibližně 1 300 kilometrů a v autobuse prosedíte 19 hodin a zaplatíte zhruba 1 300 Kč. Co se týče hodin a najetých kilometrů, obdobně je na tom trasa Salta - Mendoza. Jen o něco dráž, v průměru za 19 českých stovek, dle typu společnosti.

Když budete mít štěstí, dostanete na palubě za své peníze i svačinu. V horším případě vůbec nic. A pocit z 20hodinové jízdy vám opravdu nezlepší fakt, že sedačky jsou o něco pohodlnější než u běžného meziměstského autobusu. Nicméně pro trpělivé cestovatele s dostatkem času se mohou hodit stránky busbud.com. Tam lze jízdenky přímo nakoupit.

Sečteno podtrženo, po návštěvě věhlasných vodopádů i horské Salty je na cestu do Patagonie potřeba dostatečný rozpočet, případně je variantou Chile. Do hlavního města Santiaga jezdí z Mendozy každou hodinu autobus. Tamní vnitrostátní lety jsou pak opět cenově přívětivé.

O Chile se dočtete v dalším článku již brzy.

autor článku Tomáš Holý

Autor je bývalý novinář, aktuálně freelance specialista v oblasti médií a komunikace.

27. 1. 2020